Ostrava

Viktor Kolář (1941, Ostrava), vystudovaný pedagog, prošel řadou civilních povolání, než se profesně mohl fotografii věnovat naplno. Fotografické profilování začíná v dětství pod vlivem jeho otce – fotografa, filmaře a obchodníka s filmovou technikou. Důležité jsou inspirace fotografiemi Henriho Cartiera-Bressona, přátelská setkání s Annou a Liborem Fárovými, během emigrace v Kanadě a Spojených státech (v letech 1969—1973) pak s Michaelem Semakem, Williamem Ewingem či Cornellem Capou a mnoha dalšími. V roce 1984 se stává členem Českého fondu výtvarných umění a pracuje jako fotograf ve svobodném povolání. V roce 1991 získává prestižní cenu nadace Mother Jones v San Franciscu. Ve stejném roce začíná učit na pražské FAMU na katedře fotografie, kde působí dodnes. V roce 2000 habilituje na docenta a o šest let později je jmenován profesorem.
Viktor Kolář, fotograf okamžiku nadčasovosti, solitér s výlučným celoživotním tématem Ostravy, nepotřebuje velkolepé události podporující zásadní otázky, kterých se ale jednoznačně dotýká. Vyhýbá se atraktivním a drásavým námětům. To podstatné a důležité o stavu krajiny a lidského bytí dokáže sdělit nenápadnou souhrou banálních příhod. Charakter jeho obrazových sdělení je postaven na osobitosti a výlučnosti městské krajiny, ve které se pohybuje, na hluboké zakořeněnosti a na osobních prožitcích. Se schopností previzualizace ostražitě vyčkává ten pravý okamžik stavu věcí v čase, na přiblížení se k člověku, aby se zmocnil rozhodujících okamžiků světa kolem sebe. Každá postava, místo, děj mají svůj účel. Na síle přidává až asketicky přesná kompozice záběrů, dynamičnost i symboličnost. Každá scéna vyniká natolik, že umožňuje porozumět souvislostem zobrazovaných gest, stejně tak povaze mimiky, vztahů či rolí jednotlivých událostí v obraze. Vše je zároveň jasně čitelné. Viktor Kolář předkládá paletu mezilidských vztahů v souladu s proměnou životních stylů generací, obestřených nesmlouvavou povahou ostravské krajiny, generací protnutých totalitním režimem bez snadného východiska. Tlumočí povahu konkrétnosti místa a silného časového akcentu, jež ve své uzavřenosti a celistvosti rozevírá pole pro úvahy a analýzy zobrazovaných dějů vytržených z toku lidského času. Nejde totiž jen o rozhodující zachycené okamžiky na Kolářových fotografiích, ale i o chvíle před nimi, po nich a kolem nich.