Mesiac fotografie: Josef Moucha

Josef Moucha (CZ)
Na vlastní stopě / Self trace: Mošnov 1982
Vernisáž / 3. 11. 2010 o 17h
Na vlastní stopě: Mošnov 1982 (angl. název: Self trace: Mošnov 1982)
V letech 1981 a 1982 jsem byl na vojně. Nic pozoruhodného, řeklo by se. Když nám ale političeskyj rukovoditěl prozradil, že prvním úderem překročíme Rýn, došlo mi, jak docela jedno mu je, co si o tom česky myslím. Fyzicky jsem dlel na ostravském letišti, jenže geopoliticky jsem byl zajatcem s úkolem zapomenout na osobní kulturu. To vše na povel Moskvy, pokládající se — pořád ještě, vážení! — za třetí Řím.
Premiéru výstavy Na vlastní stopě: Mošnov 1982 uspořádala Fotografická galerie Fiducia k 64. výročí válečné operace Moravská Ostrava. Její kurátoři Roman Polášek a Martin Popelář otevřeli plánovaný výstavní triptych Italským deníkem 1965—1966, vzpomínkou Jana Lukase na živoření v utečeneckých táborech. Záměr dovrší ukázky nacistického otrokářství, neboli Totaleinsatz 1942—1944 Zdeňka Tmeje.
Co dokumenty spojuje? Autoři by jistě raději působili někde jinde, dleli však v přikázaných místech pobytu. Neocitli se na reportérské exkurzi, nýbrž v pasti, kde se nedalo fotografovat cokoli. Nabízejí tím pádem pohled na nevyhnutelno. A to pohled zevnitř.
Jakmile při projekci otevřu soubor Mošnov 1982, fotografie přimějí diváky k smíchu. Je to smích katarze? To by mě těšilo. Ale mohu si být jist? Jedno je jasné: mé záběry dávno nejsou tím, čím bývaly. Nepříliš estetizované příklady rozpadu sovětské koloniální říše získaly odstupem let na nepředstavitelnosti. Obyčejné snímky působí jako fantasmagorie inscenované s početným komparsem v nákladných kulisách. Smějí se pamětníci i ti, co vojnu nepamatují. Jenže co se dnes zdá na té době směšné?
Odpověď jsem hledal ve vzkazech žáků Střední umělecké školy v Ostravě. Matouš Burda: „...vlastně si z tohoto období nepamatuju nic, co by stálo za zmínku. Osmdesátá léta v Československu jsou pro mě takřka symbolem šedi, hnusu, nudy a nic v historickém měřítku neznamenají, není tu nic, co bych si mohl oblíbit.“ Magdalena Kotlárová dodává, že lidé o osmdesátých letech ani nemluví: „...možná, že by se jim u toho zpomalil pohyb ústy, jako když se vybíjí baterky, protože ta doba musela být děsivě nudná, když ani neměla barvy.“ Kateřina Valentová: „Co tedy vidíme ve výstavní síni? Uniformy, prázdno a kolektivní samotu a právě toto poslední by dle mého názoru mělo být názvem výstavy. Tato podivná samota je přítomná úplně všude. [...] Celé je to příběhem o tom, jak společnost pozřela jedince a zapomněla na něj.“
Pro Sabinu Bracháčkovou se jedná o „záběry vojáků z války“. Mýlí se? Ale ne! Vždyť ta válka měla i své zavedené přídomky: v hodinách politického školení mužstva ji vojáci z povolání označovali slovy příští možná válka, v civilu bylo běžnějším označení studená válka.
Pořizování dokladů k obžalobě režimu měnilo prožitek obecné historie v zostřené sebevědomí. Říkal jsem si: „Chcete socialistický realismus? — Máte ho mít!“ Ostatně dokumentární fotografie nevylučuje ironii.
Bohužel to nebyl způsob, jak opravdu vyzrát na věc... Doporučeně do vlastních rukou. Poštovné paušalováno. Povolávací rozkaz řada G, č. 017529: „Dostavte se dne 1. 10. 1981 nejpozději do 12.00 hodin k VÚ 9687 Mošnov, železniční stanice Studénka. Neuposlechnutí tohoto rozkazu a jeho zneužití je trestné.“
JOSEF MOUCHA
Josef Moucha (Česká republika / Czech Republic)
Narozen roku 1956, Hradec Králové. Fotograf, teoretik fotografie, autor a kurátor výstav, publicista. Vystudoval televizní a filmovou žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze (1975–1980), poté střídal zaměstnání mimo obor. Před třiceti lety výstavně debutoval. Působil jako redaktor Revue Fotografie (1990–1995). Od poloviny 90. let je ve svobodném povolání a publikuje nejčastěji v časopisech Ateliér a Imago. Roku 1991 spoluzakládal Pražský dům fotografie. Podílel se na řadě projektů, mj. s kolektivem autorů na titulu Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989 (2001). Řadou kapitol přispěl do obsáhlého katalogu Fotogenie identity / Paměť české fotografie (2006). Samostatně vydal eseje o historii fotografie a technických obrazech Zážitek arény (2004) a novelu Mimochodem (2004), příběh dezertéra z Československé lidové armády.
Následuje montáž, v níž najde překladatel přinejmenším originální názvy v angličtině:
Born 1956 in Hradec Králové (CZ). Photographer, curator, writer; lives in Prague. Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval televizní a filmovou žurnalistiku (1975–1980), poté výstavně debutoval a střídal zaměstnání, často mimo obor. V letech 1990–1995 byl redaktorem Revue Fotografie. Od poloviny 90. let působí ve svobodném povolání. He was a co-founder in 1991 of the Prague House of Photography. He is member of the editorial board of the bi-annual publication Imago (SK) since 1994. He has also participated in a number of projects together with others, notably on the publication: 2001 Alternative Culture: A Story of Czech Society 1945–1989; 2006 The Photogeny of Identity: The Memory of Czech Photography. Independently he published in 2004: a collection of essays on the history of photography and the technical image, Experience of the Arena, and also in 2004: the novella By the Way, příběh dezertéra z Československé lidové armády.